Vážený pane –

Otřesný osud šedesáti osmi BURGENLANDSKÝCH Židů, vyhnaných ze svých domovů, odmítnutých všemi sousedním státy, bez možnosti návratu, se stal centrem pozornosti mezinárodního tisku.

Nyní jsme obdrželi přiloženou zprávu o strádání, které stále stíhá pronásledované, opírající se o svědectví Paní M. SCHMOLKOVÉ, ředitelky Hicem v Praze.

Zprávu můžete využít, jakkoli uznáte za vhodné. Je ale přání paní SCHMOLKOVÉ, aby nikde nebylo zmíněno její jméno, a rovněž – jako vždy – nesmí být jako zdroj informací uvedena naše organizace.

V úctě,

Ústřední židovská informační kancelář

Institut služeb veřejnosti

BURGENLANDŠTÍ ŽIDÉ NA VLEČNÉM ČLUNU NA DUNAJI

Zpráva očitého svědka

16. dubna 1938 byli židovští obyvatelé Kittsee a Pamy, Burgenland, Rakousko vyhnáni ze svých domovů, obráni o veškeré prostředky i osobní dokumenty a v noci pak ponecháni svému osudu na malém ostrově v československé části řeky Dunaj. 17. dubna je nalezli příslušníci československé pohraniční stráže a odvedli je do Bratislavy. V ten samý den byli vyhoštěni z Československa a znovu odvedeni k německým hranicím. Na úzkém proužku země nikoho někde mezi hranicemi Československa, Maďarska a Rakouska strávili tři dny a noci na třeskutém mrazu, bez střechy nad hlavou a hladoví, majíce na sebe přitom namířené bodáky vojáků všech tří zemí, do kterých nesměli vstoupit. Někteří z nich, celkem 17, se dokázali vrátit do Kittsee, kde byli starci a děti uzamčeni ve sklepě a dospělí, muži i ženy, byli nuceni těžce pracovat - drhnout podlahy. Po třídenním hladovění byli na konci svých sil, ale nemilosrdné bití jim nedovolilo v práci polevit. V noci, po pochodu 30 mil dlouhém, byli navráceni k hranicím s Československem.

Po nekonečném čekání se podařilo Židům z Bratislavy přijít s dočasným řešením. Pronajali si vlečný člun, který přistál na maďarské straně Dunaje, poblíž Rajky, a na který se nalodilo celkem 68 osob – zemědělců, kupců, malých dětí i osmdesátiletých starců. Žádná ze zemí na březích Dunaje však nebyla ochotna povolit člunu přistát a povolit uprchlíkům vstoupit na pevninu. Maďarské orgány prodlužovaly lodi povolení pobytu ve svých výsostných vodách co týden, přičemž doufaly, že židovské organizace nakonec zajistí jejich emigraci do zámoří. Nyní jsou tomu již tři měsíce, po které jsou tito zoufalí lidé, zavržení všemi státy a čelící nevraživosti, se kterou je vnímána jen jejich samotná přítomnost na palubě, nuceni strádat. Jsou tomu tři měsíce, během nichž vzhlíží k nejisté naději záchrany.

Bylo vyvinuto nemalé úsilí přesvědčit různé zámořské státy, aby tyto nešťastníky přijaly. I když se některým na člunu uvězněným osobám podařilo emigrovat do USA, většina možnost emigrace neměla, protože nebyla schopna vyhovět imigračním požadavkůmstanoveným těmito státy. Naše návštěva na lodi 10. července proběhla při plném vědomí jejich vážné situace.

Byli jsme svědky jejich nevýslovného duševního strádání, násobeného tělesnými útrapami, které jsou způsobeny jak jejich nuceným pobytem v těsných, krysami a havětí zamořených prostorách v podpalubí, tak na palubě, kde jsou vydáni napospas rozmarům počasí.

Je nezbytné, aby byla tato tragická situace vyřešena. Copak nestačí, že Židé musí strpět toto ponižování ze všech stran? Copak můžeme před očima celého světa prohlásit, že jsme zcela bezmocní, předhodíme ty nejubožejší z ubohých Gestapu a pro ostatní bude řešením jen hromadná sebevražda? Pořídili jsme seznam osobních údajů všech těch nešťastníků, a navíc vypracovali plán, který povede k vyřešení problému. Jeho úspěch závisí pouze na finančních prostředcích: 4.000 liber.