Vyhošťování českosl. státních příslušníků.

Úřadu říšského místodržícího ve Vídni

V masovém měřítku zahájená vyhošťovací řízení namířená proti českosl. státním příslušníkům provádějí policejní orgány ve Vídni takovým způsobem, že dotyčným je přikázáno, aby neprodleně nebo během 8 dnů, v mimořádných případech 2 týdnů opustili zemi. Tato praxe je vykonávána zcela bezohledně, i když úřadům musí být známo, že k likvidaci majetků, obchodů, které zde vlastní mnoho Čechoslováků, dále k převozu bytového zařízení, pro který je třeba opatřit různé dokumenty a úřední povolení, je podle zde platných předpisů nezbytná nejméně šestitýdenní lhůta. Jde o drobnější existence, které v případě, že jim nebude poskytnuto nezbytné časové rozpětí, přijdou na žebráckou hůl, jelikož se zde narodily a zde stále žily, a tudíž zcela ztratily kontakt s vlastí.

Jsou to zároveň lidé, kteří sice dosud vlastní dokumenty o svém československém státním občanství, jejichž pravost je mimo jakoukoli pochybnost, kteří jsou však domovem v Německem okupované obci ležící v budoucích německých hranicích a jejichž naděje nabýt československého státního občanství je malá či žádná.

Generální konzulát Československé republiky ve Vídni si klade za čest upřít pozornost ct. úřadu na skutečnost, že vyhošťovací praxe policejního ředitelství nejenže obecně nese všechny znaky porušení základních zákonů moderního mezinárodního práva, nýbrž a hlavně též odporuje ustanovením čl. I smlouvy uzavřené mezi Československem a Německou říší z 20. ledna 1922, č. 130/24, o zákonné a soudní ochraně osob a vlastnictví československých státních příslušníků na základě reciprocity, jakož i čl. X československo-německé hospodářské dohody z 29. 4. 1920 o principiálním nakládání s československými občany dle zásady poskytování nejvyšších výhod.

Nakládání s československými státními příslušníky odporuje také smyslu čl. 1 s 2 československo-rakouské obchodní smlouvy ze 4. 5. 1921, jejíž provizorní platnost byla potvrzena čl. II říšského zákona ze 13. března 1938, RGBl. 1, pag. 247 o připojení Rakouska, dále oznámením říšského místodržícího č. 27/38, LGBl.2

Během jednoho jediného dne se na generálním konzulátu Československé republiky ve Vídni ohlásili následující českoslovenští státní příslušníci, kteří byli narychlo vykázáni a jimž úřady nejsou ochotny poskytnout čas, aby si uspořádali své záležitosti:

1. Helene ABDELA, II. Taborstrasse 20 a.
2. Charlotte LIPNER, II., Zirkusgasse 27, která se musí starat o 70letou nemocnou matku,
3. Ida a Branka MIRALY, II., Grosse Pfarrgasse 8.
4. Ernestine HUMBURGER, II., Alliiertenstrasse 16, kterou zaměstnanecká zdravotní pojišťovna doporučila do plicní léčebny,
5. Hermine HUSSERLE, III. Barichgasse 2.
6. Olga HIRSCHL, II., Ferdinandstrasse 28.
7. Hugo a Regine ROSENBAUM, II. Praterstrasse 58.
8. David REICHENBACH, majitel textilního obchodu, II. Josefinengasse 6.
9. Karoline NOVAKOVA, XIX., Budinskygasse 18
   insert_drive_file

   Text ze strany3
10. Franziska HIRSCHBERGER, II.,Obere Donaustrasse 63, která musí pečovat o slepou a již léta na lůžko upoutanou 89letou matku.

Kromě toho se ohlásilo mnoho těch, kteří prohlásili, že se hodlají vystěhovat v dané lhůtě.

Generální konzulát Československé republiky si klade za čest opětovně co nejnaléhavěji žádat, aby bylo vyvíjeno úsilí v tom smyslu, že shora uvedené důvody budou vzaty v úvahu a procedura vyhošťování československých státních příslušníků bude zmírněna natolik, že jim bude přiznána nezbytná časová lhůta k vyřízení jejich obchodních a přesídlovacích záležitostí v délce maximálně 3 měsíců.

Generální konzul