Ničí lidé puštěni po vodě na smrt.

Zničení lodi vyvrženců.

Zrezivělý člun uprchlíků zahnán od břehu.

Na 1865. kilometru Dunaje, nedaleko za zákrutem toku u Děvína u Bratislavě, kotví již 4 měsíce u maďarského břehu stará nákladní loď. Je to vězení sedmačtyřiceti ničích lidí, vypovězených několik dní po rakouském anšlusu z nového území Třetí říše. Jsou to muži, ženy a děti, nejrůznějšího věku. Šestačtyřicet židů a jedna křesťanka, manželka zubního lékaře z malého rakouského městečka Kittsee. Původně bylo na palubě tohoto zpola zrezivělého vléčného člunu 57 uprchlíků. Z hrozných útrap bylo deset, z toho sedm žen a tři muži, osvobozeno smrtí. Za parných dnů byly železné pláty paluby rozžhaveny tak, že vedrem vybičováno propukalo u uprchlíků šílenství. Choditi po palubě nebylo možné. Žár propaloval chatrné zbytky bot, které mají ubožáci na sobě. Nyní mají být připraveni i o tento svůj poslední útulek, na kterém pobyt nestačí ani k smrti ani k životu. Maďarské úřady oznámily osazenstvu plujícícho ghetta, že budou jejich přítomnost trpět jen do 1. září. O polednách prý budou přeřezána u lodi zpuchřelá kotevní lana a loď bude puštěna po Dunaji, ať si pluje kam a jak chce. Bude to patrně jejich cesta k smrti. Nešťastníci se po vyhlášení tohoto oznámení sešli na palubě a svorně si slíbili, že raději skončí sebevraždou. Pak se všichni společně pomodlili.

Čtyři měsíce tohoto vězení bylo dny strašlivých muk a útrap. Byli krátce po anšlusu tajně převedeni úderníky na naše území. Naše úřady jim nemohli poskytnout asyl a proto uvítaly návrh francouzského kapitána, který právě v přístavu kotvil s motorovou lodí, že nebožákům propůjčí vlečnou loď a že ji zakotví za Děvínem. Později byli převedeni na loď maďarskou. Po delším jednání maďarské úřady svolily k tomu, když se představitelé bratislavské náboženské obce zaručili, že svým souvěrcům opatří dokumenty pro cestu do zámoří. Židé žili na staré zrezivělé lodi jako ve vězení. Z lodi nesměli a byli odkázáni na milosdrdenství. Za čtyři měsíce těchto galejí se z nich staly vychrtlé lidské stíny. Jakmile se nablízku objeví člun, vybíhají z pod palubí a prosí o jídlo. Loď je plná hmyzu a krys, které ve velkých spoustách pobíhají po lodi. Teď s rozechvěním očekávají posledních osmačtyřicet hodin svého života.