Protokol

sepsaný 19. července 1938 u okresního úřadu v Hustopečích s Walterem Baschem, uprchlíkem z Rakouska /Německa/.

Osobní data:

Basch Valtr – Walter

narozen: 13. VI. 1922 v Poysdorfu, okres Mistelbach

příslušný: Poysdorf,

posl. bytem: u rodičů v Poysdorfu, Josefsplatz č. 12.

stav: svobodný.

povolání: obchodní příručí

nábož.: židovské.

státní příslušnost: rakouská – německá

otec: Arnold Basch, obchodník v Poysdorfu, Josefsplatz č. 12, matka Hermine, roz. Sura.

vzdělání: obecná škola / 4 roky,

hlavní škola [Hauptschule] 4 roky

Všeobecná škola obchodnická pokračovací [Allgemeine-Kaufmännische Fortbildungsschule] Baden u Vídně /2 roky/.

Nyní bydlí u svého strýce Juliuse Basche v Hustopečích.

Walter Basch gibt an:

Walter Basch vypovídá:

Před anšlusem jsem byl v učení u Otto Schneidera, obchodníka v Schönau an der Triesting. V době anšlusu jsem měl 14 dní dovolené. Když jsem se vrátil z dovolené, dozvěděl jsem se, že můj šéf se zastřelil. Vrátil jsem se je svým rodičům a pomáhal jsem v domácnosti. Přibližně 4 týdny po anšlusu přišli do otcova obchodu dva komisaři, a sice Kurt Röhrisch, obecní tajemník, a Josef Auer, nezaměstnaný obchodník, které úřad dosadil jako správce majetku mého otce. Otec jim musel za jejich činnost vyplácet 23 říšských marek denně, a sice z denního výnosu. Do obchodu nesmějí vstupovat žádní křesťané.

Otec kromě toho dostal od Gestapa za úkol obchod během 3 měsíců prodat. Peníze z prodeje přijdou do spořitelny a z nich bude dostávat určitý obnos na živobytí.

Dne 12. července 1938 přišel do obchodu mého otce četník Hisberger a řekl mu, že mě potřebuje na výslech. Když jsem se dozvěděl, že mně hledá, odemkl jsem vrata a jel jsem na kole své sestry do Schrattenbergu na hranicích. Tam jsem schoval kolo v lese a šel jsem pěšky přes les u Schrattenbergu směrem k hranicím. V lese mě zastavili a prohledali jeden četník a celník Möslacher a pak mě odvedli na celnici v Drasenhofenu. Tam mě zase vyslýchal a prohledával sturmführer Poles. Tam jsem musel podepsat revers. Já nížepodepsaný opouštím německou půdu a zavazuji se, že na německou půdu již nikdy nevkročím.

Z celnice mě ve 21.45 dva vojáci po polní cestě odvedli na německé hranice a jen mi ukázali cestu přes hranice.

Na československých hranicích jsem nebyl zadržen. Šel jsem pak po silnici vedoucí přes Sedlec do Mikulova. Přenocoval jsem u Julia Schaffera, obchodníka v Mikulově.

Další den jsem odjel autobusem na lokálku a pak vlakem do Hustopečí. Peníze na cestu mi dal Julius Schaffer. Přešel jsem přes hranice bez dokladů, protože jsem nemohl dostat pas. Utekl jsem ze strachu z koncentračního tábora v Dachau, protože odtamtud se nikdo nevrátí.

Chtěl bych tady nastoupit vojenskou službu. Pokud je mi známo, tak pas nikdo nevydá, ale ilegálně přes hranice pouštějí.

Polní cesta, po které mě vedli na hranice, vede za celnicí Drasenhofen kolem obory přes hranice do Sedlece u Mikulova.