Pod dojmem vnitropolitických poměrů v Rakousku snaží se tisíce nynějším režimem pronásledovaných rakouských příslušníků-neárijců dosáhnouti cizího státního občanství nebo alespoň cestovního pasu či jiného dokladu, který by jim umožnil útěk nebo nucené vystěhování do ciziny. S ohledem na blízkost a četné příbuzenské vztahy snaží se převážná většina těchto Švystěhovalců dostati se do Československa. Prozatímní opatření proti této imigraci ukázala se jako nedostatečné provisorium, které se obchází všemi prostředky a dokonce i s oficiální pomocí německých úřadů. Generální konsulát v zájmu bezpečnosti státu a pro udržení ochrany domácího trhu práce dovoluje si předložiti obsáhlé hlášení a navrhnouti některá opatření, která by dosavadní praksi podpořila.

Od 11. března t.r. vydává generální konsulát rakouským příslušníkům, vlastnícím staré rakouské pasy, t.zv. doporučení, na jehož podkladě se povoluje vjezd do Československa. Generální konsulát se řídí všeobecnými visovými předpisy. Pokud je pak generálnímu konsulátu známa politická spolehlivost žadatele, řídí se generální konsulát zásadou, že vstup je dovolen pouze osobám v tomto směru bezúhonným. Generální konsulát však nemá evidenci politické spolehlivosti rakouských příslušníků a je odkázán jen na příležitostná hlášení důvěrníků nebo československých vnitropolitických úřadů. Generální konsulát proto navrhuje, aby případné přestupky rakouských

příslušníků, přechodně dlících v ČSR, byly neprodleně zdejšímu úřadu hlášeny. Při opětovné žádosti o povolení k vjezdu nebude dotyčnému vyhověno.

Vzhledem k prováděnému odžidovšťování nepovoluje se zásadně vjezd do ČSR rakouským příslušníkům - Židům. V prvých dnech popřevratových nevydávaly rakouské úřady neárijcům výjezdní povolení. Když bylo zkončeno částečně odžidovštění obchodních a průmyslových podniků, byli zcela ochuzení Židé nuceni opustiti v době co nejkratší Rakousko. Poněvadž sousední státy se brání tomuto návalu zcela nemajetných cizinců, vyskytlo se mnoho nezákonných zjevů, kterými měly býti protiimigrační předpisy obcházeny. Nebylo to jen ze strany postižených Židů, ale dálo se tak za součinnosti rakouských či německých úřadů.

Poněvadž v prvních dobách bylo pro rozhodování o vjezdu do ČSR žádáno zdejším úřadem výslovné povolení k návratu do Rakouska či Německa, ujala se u vídeňského policejního ředitelství tato prakse: Žadatel si podal žádost o povolení k odjezdu, ve které uvedl, že se chce vystěhovati do Československa a že proto žádá, aby mu bylo do pasu zapsáno i povolení k návratu. Zvláštním písemným prohlášením se pak zavázal, že se do Rakouska nevrátí a zmíněného povolení k návratu nepoužije. Generální konsulát se domnívá, že mu proběhlo na tento způsob několik případů, ve kterých by jinak vjezd nebyl povolen. Když pak generální konsulát zjistil toto, pomocí německých úřadů, prováděné obcházení stávající prakse, rozhodl se ve sporných příípadech vyžadovati od stran arijský průkaz nebo doklady, z kterých by se dal původ žadatele zjistiti.

Druhý způsob, který se postižení Židé snaží dostati se do Československa, je prosté padělání u zdejšího úřadu vydávaného doporučení. Dosud nebylo zjištěno mnoho případů, ale generální konsulát upozorňuje i na tuto možnost, proti které je sám bezmocným. Doporučoval by proto zostřenou kontrolu cizinců, přišedších v poslední době z Německa a Rakouska, která by případně mohla býti rozšířena i na uprchlíky z roku 1932 [!]. Zvláště u rakouských Židů je velké nebezpečí, že si během krátké doby podvodným způsobem opatří československé doklady o příslušnosti a budou se vydávati za československé státní příslušníky. Generální konsulát v dalším dokáže, že i toto jest možné.

V poslední době se vyskytlo několik případů, že slovenské, moravské a i některé jihočeské obce vydaly neprávem domovský list svému bývalému příslušníku, který je nyní rakouským resp. německým státním občanem. Jde většinou o Židy, kteří opcí získali rakouské státní občanství a kteří se nyní obrací na své bývalé domovské obce s žádostí o vyhotovení nového domovského listu. Někde se tak děje po předložení starých vojenských dokladů nebo předpřevratových domovských listů, takže je neinformovaný starosta uveden v omyl a bona fide žadateli vyhoví. U některých případů má však generální konsulát podezření, že nejde o omyl, nýbrž o zneužittí úřední moci. Generální konsulát jest také částečně chráněn zvláště v tomnto případě konsulární evidencí, která podmiňuje zachování domovského práva na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Zde má generální konsulát možnost sám přezkoušeti domovské právo. Větší obtíže se však vyskytují v těch případech, kde jde o bývalé příslušníky českých nebo moravských obcí. Povinné hlášení do konsulární evidence není předepsáno, a tak generální konsulát nemá okamžité kontroly, podle které by bylo lze příslušnost žadatelovu posouditi. U starších domovských listů ze své vůle žádá generální konsulát předložení potvrzení o neopci, které vyhotovuje okresní hejtmanství a ve Vídni magistrát. Generální konsulát však byl upozorněn, že potvrzení o neopci nemůže být jistým měřítkem, poněvadž je lze za přiměřený poplatek dostati i v tomto případě, kdy jde o rakouského státního občana s řádně uznanou opcí. Generální konsulát si nemůže pravdivost tohoto tvrzení přezkoušeti, ale nemá důvodu, pro který by skutečnost tohoto postupu zamítl. V tomto směru je naprostá anarchie a generální konsulát jest přesvědčen, že se tak děje. Generální konsulát podotýká, že doposud nezachytil podobného případu a stane-li se tak, podá urychleně zprávu. S ohledem na následky není důležitým právě ten moment, zda se tak děje, nýbrž je nutno nalézti řešení, které by tomu zabránilo. Generální konsulát se domnívá, že by bylo záhodno, aby okresními úřady vyhotovená osvědčení o státním občanství byla u zemských úřadů přezkoušena podle opčních seznamů. Tento předpis by se vztahoval pouze na osvědčení žádaná osobami trvali žijícícími v Rakousku.

[...]

Při této příležitosti upozorňuje ještě jednou generální konsulát na to, že stanicemi Bohumín, Podmokly, Cheb, Brod nad Lesy mohou volně do Československa přijížděti i rakouští Židé, kteří tímto způsobem imigrují. V této věci byla podána zdejším úřadem ministerstvu zahraničních věcí zpráva dne 15. t.m. pod č.j. 46.303/IV-38.

Zasílá se současně ministerstvu vnitra, zemskému úřadu v Praze, v Brně, v Bratislavě a v Užhorodě.

Generální konsul:

Dr. Šebesta, m.p.